Cesta do Asie

První část naší cesty vedla do Japonska. Už po přistání vstupujete do naprosto jiného světa. Světa tradic, úcty, ale zároveň přetechnizovaného místa, plného automatů a nejmodernější techniky. Místní s úklonem a úsměvem vždy poradí, pomohou, ale přesto se tu člověk z Evropy necítí zcela přijat. I tak si pobyt užíváme, ať místní jídlo (což je gurmánský zážitek), historii nebo prosté bytí. A to prosté bytí je to nejlepší.

Co je v celé Asii úžasné je jejich užívání si být spolu, s přáteli, rodinou nebo jen tak sám se sebou.

Kolik z nás si ráno přivstane, aby si šlo zacvičit do parku, nebo se po práci projít, či si sednout do trávy s knihou. Už slyším ty výmluvy, já nemohu, protože ... musím vařit, prát, uklízet, postarat se o děti, manžela nebo psa.

Upřímně ruku na srdce, je to spíš lenost nebo strach ze změny, než že nemůžeme nebo nemáme čas.

Tady také žijí lidé co mají rodinu, chodí do práce a přesto si čas na sebe najdou.

Tak proč my ne?
Na co čekáme?
Čas nám nikdo nevrátí....

Vše je jen o tom, co my opravdu chceme, změna je v nás. Pokud se rozhodneme, že uděláme změnu, tak se celý vesmír spojí, aby nám otevřel cestu a změnu umožnil.

Cesta je všudypřítomná radost...

JAPONSKO II.

Kupuji si v automatu horký japonský čaj a jdu si sednout do nádherné zahrady. Mám celé dopoledne jen pro sebe. Chci ho využít k meditaci.

Zvolím odlehlejší místo u bonsaje z borovice a zurčícího potůčku. Sundám si boty, abych cítila zemi, usednu a vnímám ten klid a pohodu. Cítím splynutí s tímto nádherným kouskem země. Pozoruji jemnou energii rostlin kolem mne, je z nich cítit, s jakou úctou se o ně pečuje.

Naladím se na borovici, ze které po chvilce vystoupí nádherná Déva, je celá ve zlatavém hávu splývajícím podél těla. Mírně se jí pokloním, požádám o její čas a popovídání si. Cítím její nádhernou, až opojnou vůní a velmi jemné vibrace. Její hlas zní jako malé zvonečky.
Poví mi, že je tu celkem krátce, jen asi 36 lidských let. Byla vysazena na oslavu císaře a pečuje o ni jeden zahradník s velkou láskou. Lidé co kolem ní chodí obdivují sice její krasu, ale bohužel se tu nezastaví posedět žádný z nich.
Někdy se cítí osaměle, a nechápe, že ač roste v nádherném místě, lidé kolem jen projdou.
Zvolila si toto místo, jelikož jí přišlo jako krásné a v zemi s tradicemi, ale brzy zjistila, že je to již jen pozlátko. Peníze jsou tu větší božstvo než tradice.

Přijde jí smutné, že ženám se tu neprojevuje tolik úcty, co by si zasloužily. A samotné ženy to přijaly za samozřejmé.

Přišlo jí krásné, že v mé zemi (ČR), jsou již místa s otevřeným tokem ženské energie. A ženy tu mohou být opravdovými bohyněmi.
Jen bychom se měly více semknout, spojit se jedna s druhou. Vytvářet společenství bohyní a znovu se sladit s Matkou Zemí. Jak bude vše pokračovat je jen na ženách a jejich božské energii.

Tímto náš rozhovor skončil, rozloučila jsem se a dívala se, jak její energie vstupuje zpět do borovice.

Ještě zůstávám na místě a pozoruji malé nezbedné vílečky, jak tancují po květinách a přemýšlím o slovech Dévy. Jsem šťastná, že jsem z Evropy a mohu vidět právě ta místa, o kterých Déva hovořila. Místa s otevřenou ženskou energií. Ale o těch zase někdy příště.

Na závěr jedno doporučení:
Dévy stromů jsou tu pro nás. Mají hodně informací a pokud k nim přistupujeme s úctou a pokorou, tak se s námi velmi rády o své znalosti podělí, poradí nebo nás nasměrují zpět na naši cestu. Je to jednoduché požádat, zda smíme přistoupit ke stromu a pak už jen vnímat a naslouchat.

Přeji Vám milé bohyně nádherný den.

JAPONSKO III

A cesta pokračuje, jsem rada, že vyjíždíme z Tokya. Ač zajímavé a vcelku i zelené město tak se tesim na venkov. Trať vede kolem nekončících rýžových políček. Energie se trochu změnila a jakoby zvolnila.

Vystoupíme na malém městečku jsem poměrně překvapená místní odtažitosti, snad ještě větší než ve městě.
Není problém se ubytovat, ani najíst nebo dostat informace. Ale spíše jak je jejich energie uzavřena a nedůvěra obrovská.
Poměrně nerada používám při setkání s lidmi svůj druhy zrak, ale tady činím vyjímku. Pozoruji auru místních a vždy když s námi přicházejí do kontaktu úplně se uzavřou. Na venek působí velmi mile přátelský, klání se a prokazují úctu, ale já vidím, že je to jen ze slušnosti nikoli upřímné a ba naopak naše přítomnost jim není zcela příjemná.

Opět se raduji, že jsem se narodila a žiji v Evropě, ač máme pocit různých politických omezeni, jsme neskutečně šťastný a svobodný národ. A tohle mne utvrzuje na každé cestě kterou jsem za poslední roky podnikla.
Nevážíme si toho co máme, vše bereme jako absolutní samozřejmost, ale oproti jiným místům, které jsem mela možnost vidět jsme v podstatě nejšťastnější kontinent. Energie Evropy je nádherná, ženská otevřená.

I tak se mi Japonsko líbí, jejich zahrady, pagody, stolování, je to proste jiný svět a já mela možnost do něj nahlédnout.

Život se skládá z maličkostí, které tvoří celek. A je na jen nás jakou ten celek bude mít podobu.

Doporučuji si každý den udělat malou radost. Ať v podobě koupené věci (květiny, čokolády, něčeho krásného na sebe), nebo jen tím, že si uděláme čas a posedíme u dobré kávu, čaje. Poslechneme si příjemnou hudbu, popřípadě zajdeme na můj velmi oblíbený koncert ticha

Přeji vám krásné bohyně hodně krásných maličkosti a kouzelných dnu.

Singapur s mezipřistáním v Bangkoku

Naše cesta pokračuje, sedáme do letadla a letíme směr Bangkok. Let je tentokráte se spoustou turbulencí, ale kdo měl možnost letět a zažil být nad mraky, musí uznat, že to za to stojí.
Je to naprosto úchvatný svět, kde mraky a slunce nám umožňují rozvíjet naší fantazii k vytváření vlastního světa.

Přistání v Bangkoku je trochu únavné, je neskutečné teplo, na které nejsme zvyklí. Zato místní jsou velmi živí a vstřícní. Oproti Japoncům až enormně, ale je to příjemné.

Je to jen krátké zastaveni a můj největší zážitek je z letištní plochy, kde v odvodňovacích kanálech, které tu mají kvůli monzunům, žijí různí zvířecí obyvatelé. A mezi jinými i krokodýl. Ne že bych nikdy neviděla v zoo krokodýla, ale nikdy volně a kousek ode mne.
Bylo na něm cosi mocného, úchvatného, něco co mne přitáhlo. Tak sebejistý a jeho aura zářila jasně, byl pán svého světa.
Dostala jsem krátké a jasné sdělení "Buď královnou svého života"
Poté si majestátně odkráčel zpět do vody.
Velmi silný zážitek. Vše ostatní okolo nebylo najednou důležité.

Nasedli jsme opět do letadla a míříme směr Singapur.

Doporučení pro vás milé bohyně: "Žijte svůj život tak, jak si ho přejete vy, ne jakou mají představu ostatní, že máte žít"

Singapur I

V pozdní večer přistáváme v Singapuru, je neskutečné vedro, a obrovská vlhkost, tak zvaná "prádelna". Celou délku pobytu je teplota 30-36°C celých 24h + vlhko, a denně tropický déšť, který to vlhko znásobí.

Když se dopravíme do části města, kde jsme ubytovaní uvidím nádherné zelené keře jasmínu plné malých bělavých zvonečků s opojnou vůní, které nás vítají. Miluji tu vůni, je tak uklidňující, hned vím, ze náš pobyt bude kouzelný. Sem budu chodit meditovat, je mi jasné, že jasmín má pro mne nějaké poselství.

Hned druhý den mám dopoledne pro sebe, tak mířím do místa kde mne nebude nikdo rušit a mohu v klidu meditovat. Usedám a zvolna vdechuji tu nádheru, jestli to v ráji voní, musí to byt jasmín. I jeho energie a vibrace je větší než u mnohých rostlin, o každý květ pečuje malá víla, ale zároveň každý keř má svou Dévu.

Ani nestihnu požádat o rozhovor a už vidím hned několik Dév, jsou vysoké, určitě přes dva metry, stříbřité a velmi hubené, jejich záře je oslňující, mé oči jí musí přivyknout. Usedají kolem mne do kruhu, je jich třináct. Říkám si, jako úplňku v roce, ale ne všechny mají ženskou energii, je tu i mužská.

Cítím nádhernou hladivou energii klidu, vysoké vibrace, které mne přivádějí do velmi zvláštního stavu uvolnění.

Jejich poselství je opět zaměřené na ženy. Právě v Evropě jsou otevřené brány s ženskou energii, spousty žen se probouzí a vnímají, že zatím v životě kráčejí opačným směrem, než je jejich poslání. Hledají ostatní sestry a ladí se na Matku Zemi.

"Milé ženy, bohyně nejste tu na vše sami, stačí otevřít své srdce a uvidíte kolem sebe vaše sestry. Scházejte se, vytvářejte společenství žen, se kterými budete moci sdílet vaše radosti, ale i starosti. O radu, pomoc, nebo dobití energie žádejte naši říši rostlin, jsme tu pro vás a MILUJEME VÁS".

Cítím, jak se vracím do svého těla a vibrace slábnou. Dévy děkují za setkání a pomalu odcházejí. Ještě chvilku zůstávám a děkuji, že mi bylo umožněno tu být a setkat se s úžasnými bytostmi tohoto světa.

Singapur II.

Dnes je opět teplo a tak jedeme na pláž se vykoupat.

Moře je má velká láska, miluji tu ohromnou masu energie.

Voda mne osobně celkově dobíjí, mohu v ní trávit hodiny, ležet jen tak na hladině a poslouchat její nádhernou melodii.

A protože můj partner nemá rad teplo, tak většinu našich cest plánuje na chladnější období. Tak se tentokrát moc těším, že se vykoupu v opravdu teple vodě.

Když dorazíme na pláž celkem mne překvapí, že jsme tu jediní nadšenci. To mne samozřejmě neodradí, přistoupím k moři, pozdravím ho a dovoluji se vstoupit. Voda je nad očekávání teploučká a já si blahem vrním.

Partner tu dlouho nevydrží a vydává se na průzkum okolí.

A já mam chvilku na malou mořskou meditaci. Stoupnu si tak, aby mne voda omývala kotníky a dlaně nasměruji k vodě, podsadím pánev. Dýchám hluboce a dlouze. Cítím tu neskutečnou energii s každou vlnou silnější a silnější.

Začínám opakovat mantru "MILUJI TĚ". Stále nahlas opakuji mantru, úplně mne pohlcuje silná energie. Cítím nekonečnou lásku, štěstí a absolutně splývám se zvukem a energií moře. Nevím jak dlouho jsem v tranzu, ale pořád nemám dost. Mantra co vkládám do energie vody se mi mnohonásobně vrací.

Cítím, že se někdo blíží na pláž, tak zpomaluji a postupně zklidním dech. Ještě stihnu poděkovat za úžasné propojeni a na pláž přichází rodinka s dětmi.

Už jsem tuto meditaci vyzkoušela u několika moří a vždy je to jedinečný a neopakovatelný zážitek. Vřele všem doporučuji.
Voda je opravdu kouzelná a nádherná živoucí bytost.

Pro ty co neradi cestují a nebo nemají možnost, lze tuto meditaci udělat i u potůčku, či řeky. Postup je stejný, a to požádat vodu o propojení, vstoupit do vody a nechat si omývat kotníky. Poté podsadit pánev a ruce nasměrovat do proudu vody. Pak už jen opakovat slova mantry "MILUJI TĚ". Neopomeňte, prosím, na závěr vodě poděkovat.

Dotek Indických žen

Indie je jistě nádherná země, ale o tom psát nechci. Chci se podělit o krásu a ženskost indických žen. O jejich péči o sebe, a vnitřní něžnost, kterou vyzařují.

Měli jsme možnost zažít jejich oslavy a bylo to velmi působivé.

Všichni se oblékli svátečně, ženy si vpletli do vlasu květy jasmínu a společně oslavovali.

Indické ženy chodí nádherně oblékané v Sárí, které jsou neskutečně barevné.

Ať starší ženy, nebo mladé holky, všechny jsou tak ženské, tak jemné. U žádných jiných žen jsem to tak intenzivně necítila.
Indky pečují o své tělo s takovou samozřejmostí a něhou. A poté se obléknou do barevných Sárí a ozdobí se živými květy. Čiší z nich taková krásná ženskost a harmonie, až se mi tajil dech.

V Evropě, se ženy také umí nádherně obléci, ale působí to mnohdy tak trochu studeně a stroze.

Když si tak uvědomuji, tak celou cestu po Asii, mne provází velmi silně ženská energie.

Všechna poselství a komunikace s bytostmi z jiných sfér se týkají nás žen.

Měli bychom si začít více uvědomovat a vyzařovat svou jedinečnou ženskost. Stát se ženami, které jsou v souladu sami se sebou.
Pojďme se vymanit z toho šedého stereotypu, který nás dusí. A vykročit na cestu naší duše.
Budeme pak spokojené, šťastné a krásné.

Nad mraky

Naše cesta končí a my se chystáme na návrat domů.
Těším se do letadla, já prostě miluji létat.

Kontroly na letišti proběhnou až na malé nepříjemnosti na pohodu, procházíme tubusem do letadla. Letíme Airbus A380, což je patrové letadlo, co pojme 800 pasažérů.
Start je trochu pomalejší než u klasického letadla, ale není divu, je to kolos. Zato žádné tlaky a turbulence tu nejsou cítit. Zapínám na obrazovce před sebou letovou mapu, abych mohla sledovat, kde zrovna jsme.
A už koukám z okénka na tu nádheru.
Je to kouzelný svět, mraky tu tvoří neskutečné obrazce. Fantazie jede na plné obrátky.

Prolétáme nad Sibiří, mraky se vytratily, jsou vidět fascinující bílé pláně. Je tu jen sníh a zamrzlé řeky. Celkem paradox, když si uvědomím, že letím z místa, kde je trvalá teplota +30C.

Energie se trochu mění, je taková ženská, ale zároveň silná. Sibiř mne velmi fascinuje, je tak mocná, ale zároveň jemná. Poměrně dost mne bolí oči, jak moc září, ale nedokáži se odtrhnout. Je to takový tajemný kousek naší planety.

Lesy na Sibiři jsou plíce planety Země a větší část pitné vody, co se vyskytuje na zemi, je právě tady.

Naladím se na tu oblast, úplně mne pohltí svou silnou energií. Ocitám se na místě, kde je jen led a sníh. Zprvu mi přijde, že je tu nekonečné ticho, ale po chvilce slyším melodii. Malé zvonečky doprovází viola, fascinovaně poslouchám. Cítím vibrace v každé buňce svého těla. Odevzdávám vše, co již nepotřebuji a nepatří mi, beru si zpět, co mi má být navráceno. Vše probíhá v klidné harmonii.
Melodie utichá a já vím, že je čas se vrátit zpět. Děkuji, že jsem měla možnost tu být. Ještě chvilku fascinovaně pozoruji ten nádherný kout naší země, cítím, jak se mi zavírají oči a usínám. Probouzím se až při přistání na našem krásném kontinentě, zvaném Evropa.

Opět doma, s láskou a pokorou Vaše Petra